Zákon 235/2004 Sb. – zákon o dani z přidané hodnoty ze dne 1. 4. 2004

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

HLAVA V

SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU

Díl 1

Obecná ustanovení o správě daně

§ 100 – Evidence pro účely daně z přidané hodnoty

(1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

a) veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení, a
b) u plnění jiných než podle písmene a), která nejsou předmětem daně a souvisejí s jejich daňovými povinnostmi, údaje v rozsahu obdobném rozsahu údajů, které mají povinnost vést v evidenci v případě plnění podle písmene a), která nejsou předmětem daně.

(2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady.

(3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje o obchodním majetku, a to alespoň označení obchodního majetku, den, kdy se majetková hodnota stala obchodním majetkem a v jakém rozsahu.

(4) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.

(5) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni zajistit, aby údaje podle odstavců 1 až 3 byly v evidenci řádně zaznamenány nejpozději

a) ve lhůtě pro podání daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení, ve kterých jsou obsaženy, nebo
b) do konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost je evidovat, pokud se nejedná o údaje podle písmene a).