zákon o dani z přidané hodnoty
zákon o obchodních korporacích
zákon o dani z přidané hodnoty
zákon o obchodních korporacích
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
HLAVA V
SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU
Díl 1
Obecná ustanovení o správě daně
(1) Povolila-li Evropská komise České republice v souladu se směrnicí Rady upravující osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu81) uplatnit osvobození od daně u zboží dováženého ve prospěch obětí katastrof, může vláda nařízením osvobodit od daně s nárokem na odpočet daně dodání zboží nebo pořízení zboží z jiného členského státu, na které je možné uplatnit osvobození od daně při dovozu, nebo poskytnutí služby související s tímto zbožím. Vláda může nařízením omezit okruh zboží, souvisejících služeb nebo osob, na které se osvobození od daně použije.
(2) Vláda v nařízení podle odstavce 1 stanoví
(3) Osvobození od daně podle odstavce 1 může vláda nařízením stanovit ode dne podání žádosti Evropské komisi o vydání rozhodnutí podle směrnice Rady upravující osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu81). Zamítne-li Evropská komise tuto žádost, zveřejnění Ministerstvo financí informaci o jejím zamítnutí ve Finančním zpravodaji.
(4) Zamítne-li Evropská komise žádost podle odstavce 3, vzniká osobě, která uskutečnila osvobozené plnění, povinnost přiznat daň z tohoto plnění s tím, že
(5) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří poskytují nebo přijímají plnění osvobozené od daně na základě nařízení vlády, mají povinnost vést údaje o rozsahu a předmětu uskutečněných plnění.
(6) Ministerstvo financí může vyhláškou stanovit další údaje, které má osoba podle odstavce 5 povinnost vést, pokud je to nutné pro splnění oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím Evropské komise.
(7) Údaje podle odstavců 5 a 6 tvoří přílohu daňového přiznání.