ČÁST PRVNÍ

ZÁKON O PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH

HLAVA II

PROVOZ NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH

Díl 1

Účastníci provozu na pozemních komunikacích

§ 6a – Technická silniční kontrola

(1) Technickou silniční kontrolou se rozumí kontrola technického stavu a činnosti vozidla, jeho systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a jejich vlivu na životní prostředí za účelem zjištění či vyloučení závad podle zvláštního právního předpisu2). Nelze-li účelu technické silniční kontroly dosáhnout použitím prostředků nebo zařízení, které má policista nebo inspektor silniční dopravy k dispozici v místě kontroly, a jsou-li důvodné pochybnosti o technické způsobilosti vozidla, lze technickou silniční kontrolu provést rovněž pomocí mobilní kontrolní jednotky, ve stanici technické kontroly nebo ve stanici měření emisí.

(2) Při technické silniční kontrole je řidič povinen

a) zajet k mobilní kontrolní jednotce, do stanice technické kontroly nebo do stanice měření emisí, pokud zajížďka včetně cesty zpět není delší než 50 kilometrů,
b) předložit doklady podle § 6 odst. 7 písm. e), jde-li o vozidlo kategorie M2, M3, N2, N3, O3, O4 nebo vozidlo kategorie T2) s konstrukční rychlostí převyšující 40 km.h-1, a
c) řídit se pokyny osoby provádějící kontrolu.

(3) O provedené technické silniční kontrole vydá policie nebo Inspekce silniční dopravy řidiči doklad. Údaje obsažené v tomto dokladu předá policie nebo Inspekce silniční dopravy Ministerstvu dopravy (dále jen „ministerstvo“). Ministerstvo tyto údaje zpřístupní prostřednictvím informačního systému technických prohlídek2).

(4) Náklady na provedení technické silniční kontroly uhradí tomu, kdo ji provedl, policie nebo Inspekce silniční dopravy. Zjistí-li se při technické silniční kontrole vážná nebo nebezpečná závada2), je řidič vozidla povinen policii nebo Inspekci silniční dopravy náklady na provedení této kontroly uhradit; při správě placení těchto nákladů se postupuje podle daňového řádu.

(5) Technické silniční kontroly jsou prováděny bez ohledu na státní občanství řidiče a stát, ve kterém je vozidlo registrováno. Technickou silniční kontrolu nesmí provádět osoba, která je s ohledem na svůj poměr k řidiči nebo provozovateli vozidla podjatá. Osoba provádějící technickou silniční kontrolu nesmí získat majetkový nebo jiný prospěch v závislosti na výsledku kontroly. Osoba obsluhující mobilní kontrolní jednotku musí být držitelem profesního osvědčení kontrolního technika2).

(6) Technické silniční kontroly vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O42) se provádějí tak, aby celkový počet těchto kontrol provedených v kalendářním roce odpovídal nejméně 5 % z celkového počtu vozidel těchto kategorií zapsaných v registru silničních vozidel.

(7) Způsob a rozsah provádění technické silniční kontroly, technické podmínky pro hodnocení jejího výsledku, technické požadavky na mobilní kontrolní jednotky, náležitosti dokladu o provedené technické silniční kontrole, způsob a formu předání údajů obsažených v tomto dokladu a způsob stanovení nákladů na provedení technické silniční kontroly stanoví prováděcí právní předpis.